O knize: 1959 / Paprsek slunce, pomalu se pohybující po místnosti, dosáhl postele a lehl si na tvář Pavla Vasiljeviče. Trhl sebou, otevřel oči a usmál se. Bylo ticho, z kuchyně bylo slyšet jen tlumené mlaskání pantoflí - matka nespala. Pavel Vasiljevič se opatrně posadil, ale postel zrádně zavrzala, znovu se usmíval, mávl rukou a nedával si pozor a začal se oblékat. Matka okamžitě vešla. Nějakou dobu se na sebe mlčky dívali: matka vyčítavě, Pavel Vasiljevič provinile. Pak se matka zeptala a ukázala očima na stůl: "Už zase?" Neodpověděl. A jaká byla odpověď? Včera se zeptala: "Neber ty papíry, Pashenko." Už je pozdě, máš toho dost. Lehni si a spi.